Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Barva černým myšlenkám

Publikováno: Vesmír 95, 282, 2016/5

Proč je mi tak mizerně? Čím jsem si tohle zasloužil? Proč mám problémy, které jiní lidé nemají? Nemůže to souviset s tím, kolik se toho přihodilo v minulém roce? Všechno v mém životě je tak komplikované, existuje vůbec nějaké řešení?

Podobné černé myšlenky napadají značné množství lidí trpících depresivní poruchou. Průzkum Světové zdravotnické organizace v 17 zemích světa v roce 2012 ukázal, že depresí ročně onemocní přibližně 5 % tamní populace. Vztaženo na celý svět jde o zhruba 350 milionů osob. [1] Alespoň jednou v životě prožije tento nepříjemný stav téměř sedmnáct lidí ze sta. [2]

Deprese jako rýma

Zdá se, jako by deprese byla všude, nevyhnutelná jako obyčejná rýma. Její projevy jsou zneschopňující – mnohdy připomínají procházku peklem. Zahlceni vlastní bolestí se přestaneme zajímat o cokoliv. Nemáme chuť k jídlu, nebo se začneme přejídat. Sex ztratí svůj půvab, spánek se stává frustrujícím zážitkem. Přestože toho děláme méně a méně, neustále nás zmáhá únava. Myšlenky na smrt jsou každodenní rutinou. Kromě toho, že procházíme peklem, nemůžeme přestat myslet na to, jak je nesnesitelné, jak jsme se do něj dostali a co nás zachrání. Odborníci tento způsob přemýšlení nazývají depresivní ruminací. Jde o zaměření pozornosti na symptomy, možné příčiny a následky prožívaného distresu. Depresivní ruminace je vtíravá, obtěžující, úporná a odolná vůči rozptýlení. Mnohdy je velmi náročné ji přerušit. [3]

Profesorka Yaleovy univerzity Suzan Nolen-Hoeksemová se fenoménem depresivní ruminace zabývala víc než dvacet let. Podle ní tento způsob přemýšlení prohlubuje depresi, zhoršuje schopnost řešení problémů a posiluje negativní myšlení. Své závěry shrnula v teorii responzivních stylů, jejímž prostřednictvím nabízí vysvětlení nejasného vztahu mezi depresí a ruminací. Ta nabízí i možnosti, jak nežádoucím myšlenkám uniknout. Jednou z nich je rozptýlení se zajímavou činností či odklonění pozornosti k jinému tématu.

Deprese jako přizpůsobení stresu

Ještě do nedávné doby na akademické půdě převažoval názor, že ruminace je vlastně neužitečný pesimismus, dokonalé mrhání mentální energií, které je třeba potlačovat. „Je to ale dobré?“ položili si otázku dva kanadští vědci Paul Andrews a Andy Thomson. Jako svou odpověď předložili v roce 2009 hypotézu, podle níž je depresivní ruminace pro člověka prospěšná. [4] Vyšli z evoluční perspektivy a tvrdí, že mysl je dokonale naprogramovaný stroj, který není náchylný ke zbytečným chybám. Podle jejich názoru je mírná až středně těžká deprese přizpůsobivou reakcí na stres. Autoři přirovnávají depresi k metabolicky náročné horečce, která sice způsobuje mnohá oslabení, ale není biologickou dysfunkcí, nýbrž přirozenou reakcí imunitního systému. Nepříjemné symptomy provázející horečku, a podle autorů i depresi, jsou výsledkem výměnného obchodu potřebného k efektivnímu vyrovnání se s prožívaným stresem.

Andrews a Thomson si všimli, že ruminace je velmi často reakcí na psychicky náročné komplexní situace, jako je smrt blízkého člověka či ztráta zaměstnání. Autoři hovoří o tzv. analyticky náročném problému, který může být vyřešen pouze v případě, že je rozdělen na menší, lépe zvládnutelné části. Analýza je časově i psychicky náročný proces. K tomu, abychom byli v rozboru složitého problému úspěšní, je nutné, aby analýza probíhala soustavně a nerušeně. Vlivem deprese se tělesný systém mění, což podle autorů umožní hladký průběh analýzy příčin nepříjemného stavu a způsobů, jak jej zvládnout (tzv. ruminace).

Jsou aktivovány neurologické mechanismy zodpovědné za kontrolu pozornosti, takže veškerá naše kapacita pro zpracování informací je věnována klíčovému komplexnímu problému. A protože má každý z nás tuto kapacitu omezenou, nezůstává prostor pro řešení méně závažných problémů. Člověku v depresi se tak může stát, že přestane plnit každodenní úkoly, od vyřizování e-mailů po čištění zubů, neboť aktuálně řeší něco mnohem důležitějšího. Pravděpodobně také nebude mít zájem věnovat se libým aktivitám; bude toužit po samotě a na jídlo či sex ani nepomyslí. Tyto projevy, označované jako anhedonie a psychomotorické odchylky, autoři zařazují mezi změny, podporující soustavnost analýzy. Přínosem ruminace je tedy skutečnost, že lidem pomáhá objevovat nová řešení komplexních problémů, které stály u vzniku jejich depresivních epizod.

Zatím je příliš brzy na hodnocení Andrewsovy a Thomsonovy analyticko-ruminační hypotézy. I kdyby se však její platnost potvrdila, nic se nezmění na tom, jak je depresivní ruminace úporná a náročná. Koneckonců přestože má horečka pro organismus nesporný přínos, užíváme léky, abychom se jí zbavili. Paradoxem zůstává, že i kdyby měla bolest smysl, snažíme se jí uniknout. Naše nutkání vyhnout se nelibému je totiž stále jedním z nejsilnějších instinktů člověka.

Literatura

[1] http://1url.cz/ltzpQ.

[2] Kessler R. C., Berglund P., Demler O., Jin R., Walters E. E.: Lifetime prevalence and age-of-onset distributions of DSM–IV disorders in the national comorbidity survey replication. Archives of General Psychiatry 62, 593–602, 2005.

[3] Nolen-Hoeksemová S.: Responses to Depression and Their Effects on the Duration of Depressive Episodes. Journal of Abnormal Psychology 100(4), 569–582, 1991.

[4] Andrews P. W., Thomson J. A.: The Bright Side of Being Blue: Depression as an Adaptation for Analyzing Complex Problems. Psychol. Rev. 116(3), 620–654, 2009.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201605_282-283.pdf (290 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky