Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Antropogeometrie

Publikováno: Vesmír 74, 598, 1995/10

V prvním z těchto sloupečků o umění a vědě, takovém malém manifestu, jsem psal o rozdílu mezi hleděním, díváním se a viděním. O tom, jak když se s něčím setkáme, tak na to hledíme, hlídáme si to a hledíme si toho. Když se pak začneme divit, jsme už u dívání, a když to všechno dopadne dobře, tak začneme vidět – a také vědět. A o tom, že to tak chodí ve vědě i v umění.

Teď bych se chtěl chvilku věnovat jednomu aspektu této triády, totiž aspektu samému. Slovo aspekt, pocházející z latinského aspectum, se řekne česky vzhled, vid; souvisí s takovými slovy jako species (druh, vzhled), specialista, specifický, vzdáleněji i se speculum (zrcadlo) a specializace; při troše námahy bychom našli i jakous takous souvislost se špiony. Důležité je, že když něco vidíme, tak to vidíme vždy jako něco; v tom se shoduje psychologie percepce s fenomenologií i s Wittgensteinem. Ten se ptá: “Mohli by existovat lidé, kterým by chyběla schopnost vidět něco jako něco – a jak by to pak bylo? Co by to mělo za důsledky? – Byl by tento defekt srovnatelný s barvoslepostí nebo s nedostatkem absolutního sluchu? Nazval bych to aspektovou slepotou.″ Taková aspektová slepota by možná byla to, po čem toužili logičtí pozitivisté jako po bezprostředním, neutrálním pozorování, na němž by se mohla vystavět jistá a neotřesitelná budova vědy. Husserl si to myslel také, a proto ho někteří řadí k logicistům.

Je to ale ještě složitější. Vidíme-li něco jako něco, pak nám to znemožňuje vidět to současně jako něco jiného. Každý způsob vidění je i způsobem nevidění. O tom je slovo specialista. Ale to, že něco vidíme jako něco, si uvědomíme, teprve když se nám podaří (nebo nám to někdo ukáže) vidět to jako něco jiného. “Aspekt si uvědomíme při změně aspektu (Aspektwechsel),″ říká Wittgenstein a na jiném místě pokračuje: “A proto vysvitnutí aspektu jeví se napůl jako prožitek vidění, napůl jako myšlení.″

Myslím si, že malíř Jiří Načeradský a matematik Jaroslav Nešetřil se pokoušejí o takový Aspektwechsel znázornění prostoru – napůl vidění, napůl myšlení. Poučeni řešeními a konstrukcemi malířů dob starých i nových, ale i současnou geometrií usilují o ″nové znázornění, novou optiku, jinou konstrukci obrazu, která umožní vystižení světa pochyb, světa fragmentárních zkušeností, světa změti vizuálních informací″. Právě tím, že o to usilují rukou společnou a nerozdílnou (obrazy a kresby signují oba), ruší umělé hranice mezi uměním a vědou, hranice mezi věděním a viděním.

Obrázky

Diskuse

Žádné příspěvky