Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Alzheimerova choroba v síti

Publikováno: Vesmír 80, 686, 2001/12
Rubrika:

Při každodenním styku s blízkými, kteří vám mnoho let poskytovali zázemí a jistotu, někdy nemusíte vnímat drobné změny v jejich chování. Důsledky těchto změn vás však začnou pomalu zasahovat. Nějakou dobu je můžete brát jako naschvály či rozmary, ale časem vás jistě napadne, proč vám to maminka nebo tatínek dělá. Opověď může znít: protože u něho zvolna nastupuje Alzheimerova choroba. Pokud tomu tak opravdu je, život se sice mění, ale v žádném případě nehroutí. Nabízíme vám proto několik adres, kde toho můžete o Alzheimerově nemoci zjistit víc. Společnost, která se tímto problémem nejen zabývá, ale nabízí konkrétní pomoc jak nemocným, tak jejich pečovatelům, najdete na www.gerontocentrum.cz/cals/cals.html. Pokud vás zajímá podrobný návod jak nemoc rozpoznat, včetně deseti varovných signálů Alzheimerovy choroby, prohlédněte si www.aan.com. Pomocí těchto stránek můžete rovněž vyhledat seznam neurologů téměř všech zemí světa, kteří se touto nemocí zabývají. Inspirací pro ty, kteří uvažují o vybudování zázemí pro nemocné a jejich rodiny, mohou být webové stránky Americké Alzheimerovy asociace www.alz.org/chapter. Kromě kontaktů na ordinace ve Spojených státech a odkazů na další www stránky nabízejí též právní a sociální pomoc postiženým.

Každý den před dnešní nocí

/srpen 1930/


Dědečkovi

bylo by napřesrok osmdesát let.

[...] Denně za svítání

jsem ho pomalu oblékal, s ustavičným

domlouváním jako dítěti, od ponožek

až k šátku na krk. Slyšel každé slovo

z našeho světa, ale hned je zapomínal.

Pak se nadechl: „To jsem rád,

že jdu domů.“

Chytil se hole a s mou pomocí

překročil práh. Už nevnímal osoby,

nedbal o jídlo, ani o spánek, ale

byl jimi vždy přemožen. Z tohoto světa

dožadoval se jenom šatů a hole.

Z pokleslých rtů stále jen znělo:

„Domů!“

Vodil jsem ho sem a tam pod Běsnou,

mezi mým a jeho světem šuměla

purpurová stěna mé mladé krve.

Prosil:

„Pane Sýkoro, vedete mě domů?“

„Vedu,“

mručel jsem, už dávno jsem odvykl

vymlouvat mu, že nejsem přece žádný

nebožtík Sýkora. „Ty mládneš,

Marvanko!

Jak to děláš, holka?“ to zase zavolal

do prázdných bezů. „To se ti zdá,

Josefe,“

odpověděl jsem za Marvanku.

Den po dni

mrtví vystupovali z limbů a za ně

jsem mluvil já. Často jsem se

tou hrou i bavil,

musel jsem se přece bránit, i když stále

mezi mým a jeho prostorem šuměla

purpurová stěna mé mladé krve, [...]

František Hrubín: Romance pro křídlovku

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2001_V686.pdf (92 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky