Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Alkohol a zdraví

Role abstinentů ve výzkumech a diskuse o protektivních účincích alkoholu

Publikováno: Vesmír 95, 279, 2016/5

Jak je možné, že jedni lékaři zastávají názor o protektivních účincích alkoholu, zatímco druzí je popírají, přičemž obě strany se odvolávají na „vědecké studie“?

Mezi epidemiology se diskuse o ochranném účinku alkoholu na nemoci srdce a cév vedou již dlouhá léta. Studie, které prokázaly zdravotní prospěšnost mírného pití, zaujaly odborníky, ale především se staly hitem v médiích. Běžný občan přijímal tyto zprávy se zadostiučiněním, neboť potvrzovaly, že svým pitím nijak nepoškozuje své zdraví. Stále živá diskuse okolo zdravotní prospěšnosti alkoholu je však složitější.

Většina epidemiologických studií, které sledují dopad spotřeby alkoholu na zdraví, jsou studie průřezové nebo prospektivní, méně často studie případů a kontrol a velmi zřídka studie randomizované s kontrolní skupinou. Ve studiích s kontrolami se obvykle bere za referenční skupina abstinujících, někdy společně se skupinou osob, které konzumují alkohol velmi zřídka a v malých dávkách. A právě v souvislosti s definicí referenční skupiny začínají problémy. Kaye Fillmorová se spolupracovníky podrobila metaanalýze 54 prospektivních epidemiologických studií, které zkoumaly vztah mezi příjmem alkoholu a úmrtností. Pokud se vzaly výsledky všech studií dohromady, pak jejich shrnutí naznačovalo, že mírní konzumenti mají oproti abstinentům nižší úmrtnost.

Fillmorová se spolupracovníky však zjistili, že z 54 studií pouze u sedmi byla správně klasifikována referenční skupina. U ostatních studií byli do referenční skupiny abstinentů zahrnuti bývalí konzumenti nebo příležitostní pijáci. Ukázalo se, že žádná ze sedmi studií, které měly správně definovanou referenční skupinu, nepotvrdila vyšší riziko úmrtnosti u abstinentů oproti „lehkým“ nebo „umírněným“ konzumentům, a to ani pro cévní srdeční onemocnění. Naopak výsledky zbývajících 47 studií s chybnou klasifikací referenční skupiny potvrzovaly v literatuře mnohokrát prezentovanou J-křivku se sníženým rizikem úmrtnosti pro umírněné konzumenty.

Fillmorová považuje tyto chybné klasifikace za systematickou chybu a spolu s mnoha jinými autory diskutuje, proč k takové chybě dochází. Celoživotní abstinenti reprezentují jen malou část populace, která zpravidla není dost početná na to, aby mohla sloužit jako referenční skupina. Proto se do referenční skupiny zahrnují současní abstinenti, popřípadě slabí konzumenti. Přitom se při zjišťování konzumních vzorců sledované populace často nezjišťují důvody, proč někteří lidé v době výzkumu nepijí alkohol. Liang a Chikritzhs upozornili, že část dřívějších konzumentů lze označit za „sick quitters“, tedy osoby, které přestaly pít ze zdravotních důvodů. Jen menšina těchto expijáků omezila své pití kvůli nemocem souvisejícím s příjmem alkoholu. Současně doporučují, aby tato skupina nebyla do studií sledujících dopady alkoholu na zdraví zahrnuta.

Problém „sick quitters“ zaujal i nás, proto jsme v dosud posledním průzkumu (2014) věnovaném pití alkoholu v dospělé české populaci zjišťovali důvody abstinence. V reprezentativním vzorku 1810 dotázaných uvedlo celoživotní abstinenci 54 osob (3 % vzorku) a abstinenci v posledním roce 180 osob (10 % vzorku). Více než polovina (55 %) z těch, kdo nepili v posledním roce, uvedla, že nepijí kvůli zdravotním problémům, 11 % řešilo abstinencí problémy s alkoholem a 34 % uvedlo světonázorové důvody (víra apod.). Vysvětluje se tím paradoxní nález, kdy skupina abstinentů a velmi umírněných konzumentů hodnotila své zdraví hůře než skupina konzumentů s menším či větším rizikem (graf 1).

Mají naše diskuse o faktorech, které mohou mít zdánlivě nepodstatný vliv na posuzování zdravotních dopadů konzumace alkoholu, i praktický význam? Zdá se, že ano. Svědčí o tom i provokativně nazvaný článek publikovaný loni v prestižním časopise Addiction: Dočkali jsme se pádu šikmé věže v podobě předpokládané zdravotní prospěšnosti „umírněného“ užívání alkoholu? (Chikritzhs et al., 2015), jehož autoři uzavírají: Na úrovni tvorby politik by pak již hypotéza zdravotního přínosu umírněného požívání alkoholu neměla při přijímání příslušných rozhodnutí sehrávat žádnou roli. Namístě je připojit moudrá slova profesora Shapera (2011): Jde o mnohem víc než jen o akademický argument či debatu mezi epidemiology. Celé se to dotýká zásadních otázek veřejného zdraví a společenského blaha. To, že mírné pití alkoholu je zdrojem velkého potěšení pro mnoho lidí, je nepopiratelné. Ovšem stejně nepopiratelným faktem je, že pití alkoholu v mnoha situacích a pití nadměrných dávek alkoholu je spojeno s nemocemi a sociálními poruchami. Zastánci hypotézy o protektivním účinku alkoholu by měli zvážit, že se mohou mýlit nebo přinejmenším připustit, že jejich závěry mohly být důsledkem metodologických chyb.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201605_279.pdf (302 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky