Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Aktuální versus přirozené rozšíření smrku ztepilého v ČR

aneb Kolik je přirozených smrčin?
Publikováno: Vesmír 86, 778, 2007/12

Aktuálně daleko nejrozšířenější (52,3 %) dřevinou našich lesů je smrk ztepilý (Picea abies). V mnoha českých oblastech dochází v posledních desetiletích k jeho odumírání, které souvisí s více faktory – suchem, houbovými infekcemi, podkorním a listožravým hmyzem. Je nepochybné, že v mnoha případech je to důsledek pěstování smrku ztepilého na stanovištích pro něj zcela nepřirozených. Respektování modelů potenciální přirozené vegetace 1) při hospodaření v lesích je pravděpodobně nejspolehlivější metodou jak zachovat nebo zvýšit ekologickou stabilitu lesů, a tím i celé krajiny.

Obrázky obrázek 2 a obrázek 3 ukazují modely současného a potenciálního přirozeného rozšíření smrku ztepilého. Rámcem modelování jsou čtvercové krajinné segmenty o velikosti 4 km2. Model aktuálního rozšíření smrku ztepilého je vytvořen z velmi podrobných dat lesních hospodářských plánů a osnov. Model potenciálního přirozeného rozšíření smrku ztepilého vznikl na podkladě lesnické typologické mapy a modelů 2) potenciální přirozené vegetace konstruovaných pro jednotlivé soubory lesních typů. 3)

Tabulka obrázek charakterizuje aktuální a potenciální přirozené rozšíření smrku ztepilého na současné lesní půdě. V kontextu hynutí smrku ztepilého v posledních desetiletích v řadě oblastí Česka je nejzajímavější srovnání aktuálního a potenciálního přirozeného rozšíření porostů s převládajícím (>50 %) smrkem ztepilým (smrčiny). Ten je aktuálně převládající dřevinou v 54,5 % plochy současných lesních porostů. Použitý model potenciálního přirozeného rozšíření však předpokládá existenci přirozených smrčin pouze na 6,3 % současné lesní půdy.

Všechny rekonstrukce potenciální přirozené vegetace se stále ještě vyznačují nižší exaktností, protože dosud nebyly většinou uspokojivě vyřešeny vztahy mezi abiotickým prostředím a vegetací. S poměrně vysokou spolehlivostí lze však rekonstruovat rozsah přirozených smrčin.

Smrk ztepilý je vysoce náročný na světlo a vlhkost. Naopak není náročný na teplotu, resp. na délku vegetační doby, a dokáže růst i v nejvyšších polohách našich hor. Nejdůležitější faktor, který limituje přirozené rozšíření smrčin, je nízká schopnost smrku ztepilého soupeřit s dřevinami vytvářejícími a snášejícími stín, především s bukem lesním (Fagus sylvatica) a jedlí bělokorou (Abies alba). Určit rozsah potenciálního přirozeného rozšíření smrku ztepilého v stinných jedlových bučinách je problematické. Přibližně od výšky 900 m n. m. ztrácejí buk lesní a jedle bělokorá výrazněji vitalitu. Toho využívá smrk ztepilý a přibližně ve výšce 1100 m n. m. se díky tomu stává přirozeně dominantní dřevinou. Nelze tedy rozhodně tvrdit, že se přirozené smrčiny vyskytují v růstově optimálním prostředí pro smrk ztepilý. To se nachází přibližně v 900 m n. m., tj. 200 metrů níže od spodní „hranice“ rozšíření přirozených smrčin. V nižších polohách smrk ztepilý přirozeně dominuje pouze na stanovištích se stagnující vodou. Přibližně od výšky 1250–1300 m n. m. už rostou přirozeně jen téměř čisté smrčiny. Vedle absolutně dominantního smrku ztepilého dokáže vytvořit stromovou formu pouze jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a pravděpodobně i jedle bělokorá. Z nižších poloh sem ještě jednotlivě zasahuje z významnějších dřevin keřově rostoucí buk lesní a javor klen (Acer pseudoplatanus). Téměř čisté přirozené smrčiny jsou tak velmi dobře vymezitelné v krajině. V nejvyšších polohách Krkonoš jsou přirozené smrčiny vystřídány vegetací s dominantní borovicí klečí (Pinus mugo) a v Hrubém Jeseníku alpínským bezlesím. Dle použitého modelu potenciální přirozené vegetace zaujímají téměř čisté smrčiny jen 0,8 % současné lesní půdy, tj. asi 21 tisíc hektarů.

Klíčem k ekologické stabilitě lesů, resp. krajiny, není jen respektovat přirozené rozšíření dřevin. Velmi důležité je vyhledávat původní populace dřevin, které jsou nejlépe adaptovány na konkrétní ekologické podmínky, a jejich osivo využívat k rekonstrukcím porostů nevhodného genetického původu. Dřevinou nejpoškozenější genetickou kontaminací je v Česku zřejmě právě smrk ztepilý. Je vysoce pravděpodobné, že příčinou odumírání smrku ztepilého v mnohých oblastech je spíše nevhodný genetický původ než nevyhovující prostředí. Respektováním přirozeného rozšíření dřevin a genetického původu se zřejmě do značné míry vyhneme kalamitnímu odumírání lesů.

Poznámky

1) Jako přirozená je označována vegetace vzniklá spontánně přírodními procesy, která těsně koreluje s působením ekologických faktorů na stanovišti, udržuje se bez přímých zásahů člověka, není člověkem přeměněna, ale je jeho činností ovlivněna. O potenciální přirozené vegetaci pak uvažujeme na místech, kde nepředpokládáme, že by současná vegetace mohla mít bez lidského zásahu dlouhodobou stabilitu (např. chřadnoucí druhotné pahorkatinné smrčiny bývají spontánně nahrazovány přirozenými smíšenými listnatými lesy).
2) Použité modely potenciální přirozené vegetace jsou vytvořeny pro jednotlivé přírodní lesní oblasti na úrovni souboru lesních typů, resp. lesních typů, které byly publikovány v Oblastních plánech rozvoje lesů a vycházejí z Plívových modelů (1986). Přírodní lesní oblasti jsou přírodně jedinečné (netypologické) jednotky biogeografického členění krajiny používané v lesním hospodářství ČR. Je vymezeno 41 přírodních lesních oblastí.
3) Soubor lesních typů je základní aplikační jednotkou lesnického typologického klasifikačního systému. Lze jej definovat jako krajinný segment konkrétní modelové potenciální přirozené vegetace. Je charakterizován rozpětím dlouhodobě stabilnějších vlastností abiotického prostředí.

Soubory

článek ve formátu pdf: 200712_V778-779.pdf (359 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky